V říjnu loňského roku jsme společně s pěti dalšími studenty z ústavu anorganické technologie a jedním studentem z ústavu chemického inženýrství dostali možnost strávit jeden týden v rámci podzimní školy na japonské univerzitě Kyutech. Výukový program se skládal především z exkurzí po japonském ústavu aplikované chemie a účasti na přednáškách týkajících se organické syntézy, elektrochemie, biomateriálů a fotokatalýzy.

Kyushu Institute of Technology je chemickou univerzitou nacházející se na jižním ostrově Kjúšu v Japonsku. Počtem studentů přibližně odpovídá naší VŠCHT v Praze. Je však rozdělená do tří kampusů dle vznikajících a rozvíjejících se technických oborů v daných oblastech ostrova Kjúšu. Nezaměřuje se pouze na otázky týkajících se silné oblasti průmyslu, ale například i na vzniklé problémy v souvislosti s nepříznivým dopadem na životní prostředí.

Jak už to tak na výjezdních pobytech bývá, zúčastnili jsme se mnoha výletů po jižních částech této země a v rámci exkurzí se podívali například do firmy TOTO nebo do výrobní části automobilové firmy Lexus, mateřské společnosti Toyota. S nadšením jsme nahlédli do trochu odlišného studentského života. Koleje, kde jsme byli ubytování, se nacházejí hned ve školním kampusu a studentům tak trvá cesta do školy necelých deset minut pěšky. Školní menza je v celém srdci areálu a ceny jsou téměř shodné s těmi našimi. Nesrovnatelné je ovšem množství cyklistů, protože na kole zde jezdí snad skoro každý student. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že je tu každý velmi milý a vstřícný i přes větší jazykové bariéry, než na jaké jsme zvyklí u evropských studentů.

Vzhledem k blízkým tématům ve výzkumné oblasti Kyutechu a VŠCHT Praha se otevřela otázka možnosti dalších výjezdů, popř. vzniku double degree doktorských studijních programů. Jako studenti mockrát děkujeme za příležitost navštívit a poznat japonskou technologickou školu a doufáme, že se další spolupráce vydaří.

Ve třetím ročníku mého doktorského studia jsem se od června do září zúčastnil tříměsíční stáže na Technické univerzitě Clausthal v Německu. Během této doby jsem se (kromě pojídání currywurstů v místní menze a objevování lokálních pivních speciálů) věnoval především přípravě a charakterizaci plynově difuzních elektrod pro alkalickou elektrolýzu vody. Testoval jsem především možnost modifikace niklové elektrody katalytickou vrstvou obsahující niklové částice a různé typy prekursorů na bázi železa. Podařilo se mi připravit porézní anody, které byly aktivní pro reakci vývoje kyslíku a stabilní v alkalickém prostředí. Za svůj největší úspěch však považuji úspěšné splnění bezpečnostního školení, které trvalo bezmála čtyři týdny.   

Ing. Martin Ďurovič

V akademickém roce 2018/2019 jsem se díky sociální síti LinkedIn dostal na roční stáž ve známé automobilce Toyota. Konkrétně se jednalo o výzkumné a vývojové centrum nedaleko Bruselu, které kromě špičkově vybavených laboratoří disponovalo I vlastním testovacím okruhem.
Po pár kolech výběrových řízení a nezbytné belgické byrokratické vsuvce jsem se na rok mohl stěhovat do bytu v Bruselu. Z prvotního nadšení se pomalu stával strach z nového prostředí, který mi však pomohli překonat kolegové z práce. S řadou z nich jsem navázal velmi přátelské vztahy a jsme neustále v kontaktu. Byl jsem dost zaujatý tím, jak se v Toyotě kladl důraz na bezpečnost zaměstnanců a ekologickou stopu v zaměstnání.

Co bylo další velké překvapení byl Brusel samotný. Vzhledem k tomu, že se jedná o “hlavní město” EU, čekal by našinec spíše pověstnou německo-holandskou organizovanost města. Omyl. Brusel je druhé nejmultikulturnější město na světě po Dubaji a dost tomu odpovídá i jeho vzhled. Jsou zde nádherné čtvrti s malými domky připomínající kalifornské pobřeží a zároveň turecká čtvrť připomínající Istanbul a africké Matonge, ve kterém se rázem ocitnete na Marockém tržišti. Ze začátku bylo těžké si na tenhle multikulti mix zvykat. Nicméně po pár měsících jsem se seznámil s několika stážisty z Evropského parlamentu a společně jsme nejen cestovali po Belgii, ale i objevovali bruselská zákoutí. A že bylo co objevovat! Když jsem pak říkal kamarádům v Čechách, že na trhu seženu bedýnku manga za jedno euro, nikdo mi nevěřil.
Můj výzkumný projekt v oddělení Advanced materials v Toyota Motor Europe se týkal především přípravy materiálů pro katody používané v PEM palivových článcích v již komerčních automobilech Toyota Mirai. Pracovní vytížení bylo velmi vysoké, ale myslím si, že mi stáž dala celou řadu cenných zkušeností a kontaktů do dalšího kariérního života. Většinu času jsem trávil v laboratoři a na mítincích s nadřízenými. Vlastně jednou nadřízenou a kolegy, protože moje přímé velení neslo titul General Manager of Advanced Technology department, a tak to s sebou neslo i značné výhody. Mezi ty se řadilo například to, že jsem byl jako stážista poslán na konferenci ve Švýcarsku nebo služební cestu do Itálie. Oba „výlety“ byly super a nabral jsem díky nim další várku zkušeností.

Belgie je země, do které by mě ani v nejmenším nenapadlo jet na výlet a už vůbec ne na delší dovolenou. Upřímně, koho ano? Přijíždějící turisté si maximálně prohlédnout bruselské Atomium, zasmějí se u Čůrajícího chlapečka a dojedou do Brugg, kde si dají vafli. To je takový belgický stereotyp. Ještě s pivem Delirium, které sice není zlé, ale v zemi je mnohem více piv
k objevování, než je to s růžovým slonem ve znaku z pivovaru Huyghe. Takové ardenské lesy na kole a místní kláštery, opatství, vily a hrady nabízejí nádherné scenérie.

Na jaře a v létě navíc Brusel a celá Belgie ožívá řadou hudebních a kulturních festivalů, z nichž nejznámější je asi Tomorrowland. Další zajímavá akce se koná každý týden ve čtvrtek na PLUXU (Place Luxembourg), což je náměstí před EP, kde se schází místní stážisté, zaměstnanci a další lidé z Bruselu a okolí, aby společně diskutovali nad sklenicí dobrého belgického piva. Ano, i tomu pivu jsem tam časem přišel na chuť a věřte mi, belgická pivní kultura je sice odlišná od té české, ale ta láska k pivu je totožná!

Závěrem bych chtěl dodat budoucím stážistům kuráž k překonání strachu z „opuštění“ rodiny a domácího prostředí a pokud budou mít sebemenší možnost, aby vyrazili nejlépe někam za hranice a naučili se něco o cizích kulturách a získali spoustu kamarádů z celého světa tak, jak se to povedlo mně. Taková zkušenost je k nezaplacení a já jsem velmi rád, že mi byla umožněna, a to i díky stipendiu z programu Erasmus+, o které si může zažádat každý vyjíždějící student. Navíc v mém případě se povedlo „přetavit“ výsledky naměřené za celý rok v Belgii do mojí diplomové práce, která bude (doufám) obhájena v červnu 2020.

Marek Lavorenti, březen 2020.

Ke konci mého doktorského studia jsem se rozhodl prohloubit své znalosti o palivových článcích během půlroční stáže na institutu FORTH/ICE-HT v Patrasu, Řecku. Naučil jsem se základy řečtiny, osvojil si řecké jídelní návyky, odháněl divoké psy a prolezl širé a divoké vnitrozemí Peloponésu. Z profesního hlediska jsem získal náhled do komerční sféry palivových článků díky spolupráci s firmou Advent Technologies a dozvěděl se velké množství triků, které jsem pak při výzkumu článků nejednou využil. V první řadě mi však skvělí řečtí kolegové ukázali, že život na slunném jihu je potěšením sám o sobě a naše uspěchanost a špatná nálada nejspíše souvisí s mizerným jídlem a počasím, co v Čechách a potažmo střední a severní Evropě, máme.